Jirka Homoláč je český elitní vytrvalec, trenér a odteď i člen týmu Mráz léčí. Do keňského Itenu jezdí trénovat od roku 2016, v zemi nejlepších maratonců postupně strávil na dva roky života a zkušenost z vrcholového sportu teď předává dál. Každé úterý ho potkáte u nás na Zoubkově ulici: u lehátka při sportovní masáži nohou a dolních končetin i při funkčním a kompenzačním cvičení.
V sérii o lidech z našeho brněnského centra jsme vám představili Vojtu. Tentokrát je řada na Jirkovi: ne proto, aby vyprávěl o rekordech, ale proto, že o svém těle ví hodně a umí to předat dál.
Od fotbalu k maratonu
Jirka se narodil 25. února 1990 a vyrůstal v Chudčicích na Brněnsku. V mládí stihl tenis, hokej i fotbal. Ve fotbale to v dorostu dotáhl do krajského přeboru, po zranění ale v sedmnácti letech přešel k běhu. Už v první sezoně se kvalifikoval na mistrovství světa v běhu do vrchu. Vyzkoušel dráhu, terén i kopce, nejvíc mu ale přirostly k srdci silniční závody od deseti kilometrů po maraton.
Závodí za VSK Univerzita Brno, vystudoval Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity a od podzimu 2016 ho trénuje Róbert Štefko. Česko reprezentoval na mistrovstvích Evropy i světa. Doma má mimo jiné tři tituly mistra republiky v maratonu z let 2013, 2018 a 2022.
Jeho osobní rekordy patří k tomu nejlepšímu, co české vytrvalostní běhání v té době dokázalo: maraton 2:14:35 z Berlína (2019), půlmaraton 1:03:23 z Prahy (2017), silniční desítku za 29:37 (2018) a 10 000 metrů na dráze za 29:57,15 (2021). V keňské přípravě běžně nabíhal 170 až 195 kilometrů týdně, často ve dvou fázích denně. Na jaře 2026 doběhl pražský půlmaraton za 1:09:41.
Proč právě keňský Iten
Iten, malé městečko na úpatí Velké příkopové propadliny, si vysloužilo přezdívku Domov šampionů. Leží asi 350 kilometrů od Nairobi v nadmořské výšce kolem 2 400 metrů. Vytrvalci sem jezdí kvůli výškovému tréninku: v řidším vzduchu musí tělo pracovat víc, aby se dostalo ke kyslíku. K tomu se přidává stálé počasí, většinou kolem 25 stupňů, a hliněné cesty, které jsou k nohám šetrnější než asfalt.
Ještě větší rozdíl dělá místní kultura: běh je v Keni uctívaným sportem a ráno se v Itenu scházejí stohlavé skupiny. „Po šesté ráno se sejde skupina klidně 250 běžců a běží se. Kdo jim stačí, může jít s nimi. Těžko najdete místo, kde to takhle funguje,“ popsal Jirka v rozhovoru pro Český olympijský tým. V pondělí, středu a pátek se obvykle běhají zhruba osmnáctikilometrové okruhy v kopcích, v úterý, čtvrtek a sobotu dráha nebo fartlek, neděle bývá volná. Právě tahle otevřenost dělá z Itenu místo, kam se chce vracet.
Co ho do Afriky přivedlo
K první cestě ho přivedla kniha Běhání s Keňany od Adharananda Finna z roku 2012, která popisuje život nejlepších vytrvalců ve východní Africe. „Tři roky nato jsem skončil školu a nevěděl jsem, co dělat dál. Chtěl jsem svůj život a běhání dostat na jiný level, tak jsem se hecnul a řekl si, že to poletím do Keni zkusit,“ vzpomínal později.
V červnu 2015 dostudoval a v lednu 2016 odletěl. Bylo mu pětadvacet, jel na vlastní triko se dvěma kamarády a chtěl v Itenu zaútočit na maratonský limit pro olympiádu v Riu. Do her se tehdy neprobojoval, ale Iten se mu stal druhým domovem. Později o něm mluvil skoro jako o chatě, naučil se základy svahilštiny a pronajal si tam i malý domek.
Nešlo jen o kilometry. „Člověk vyjde před dům a vidí lidi, jak běží doprava doleva, pak potká všechny ty světové rekordmany, mistry světa a úplně vás to nabíjí,“ řekl letos v březnu v rozhovoru pro Radiožurnál Sport. Trénink v Keni podle něj z nikoho mistra světa neudělá. Namotivuje vás ale prostředí, oddanost místních k běhání a prosté, někdy i tvrdé podmínky, které posilují odolnost. Začínal spartánsky: matrace na zemi, studená voda, vaření na hořáku. Součástí režimu byly i pravidelné masáže. Už od prvního roku chodil ke keňskému masérovi Stephenu Kiplagatovi, se kterým se spřátelil a kterého později vzal i na pětitýdenní cestu po Česku.
Jak často do Keni jezdil
Poprvé vyrazil v lednu 2016 na dva a půl měsíce. Už v následující zimě se vrátil na jedenáct týdnů a formu hned poté potvrdil osobním rekordem v pražském půlmaratonu. V lednu 2018 i v lednu 2019 byl v Itenu znovu, v roce 2019 tam podle svých slov strávil půl roku. V březnu 2020 se z přípravy vrátil předčasně kvůli covidu. V dubnu 2022 mluvil o zhruba desáté cestě, tentokrát na pět týdnů, a v říjnu 2024 už počítal druhý tucet návštěv. Tehdy také řekl, že v Keni postupně strávil na dva roky života. Naposledy je doložený šestitýdenní pobyt na jaře 2024.
Dříve zůstával i dva a půl měsíce v kuse, později jezdil na pět až šest týdnů. V letech 2025 a 2026 do Keni nejel, protože se stal otcem a přednost dostala rodina.
Co z toho mají klienti v Brně
Závodní kariéru Jirka doplňuje trénováním hobby běžců, pořádáním kempů a prací maséra. V Mráz léčí masíruje pouze v úterý a jeho doménou je sportovní masáž, především nohou a dolních končetin. Léta se sám masíruje, má velmi citlivý hmat a ze zkušenosti z vrcholového sportu ví, jak unavené nohy vypadají.
Každé úterý u nás také vede funkční a kompenzační cvičení. Právě kompenzace se v přípravě často ztrácí: kilometry přibývají, ale tělo potřebuje i uvolnění, sílu a rovnováhu. Jirkův přístup je jednoduchý: práce s tělem musí odpovídat konkrétnímu člověku, jeho možnostem a cíli. Nemusíte být maratonec, abyste k němu mohli přijít. K nám chodí sportovci po tréninku i lidé, kteří chtějí uvolnit unavené nohy po práci, výletu nebo dlouhém týdnu vstoje.
Objednejte se k Jirkovi na úterý
Termín si nejrychleji zarezervujete online na rezervace.mrazleci.cz. Jirka masíruje pouze v úterý, proto je dobré rezervovat včas. Pokud si nejste jistí, jakou masáž zvolit, zavolejte nám na +420 776 184 034. Najdete nás na adrese Zoubkova 398/36, Brno.
Víc o Jirkově přípravě a Keni uslyšíte v našem podcastu POD TLAKEM ze září 2026. Najdete ho v článku 210 kilometrů týdně: Jirka Homoláč v podcastu POD TLAKEM.
Těšíme se na vás.



